Vy nejste svůj strach aneb Můj milý strachu

Během tréninků a individuálních konzultací je jedním z nejtradičnějších témat STRACH. Rozhodla jsem se nasdílet pár tipů, jak se s ním dá pracovat. 

Podobně se na různé brzdy ve Vašich životech díváme v online programu Umím říct NE.

Když mi kdysi někdo řekl, že já nejsem svůj strach, klepala jsem si na čelo.

A co teda jako jsem, když né svůj strach?

Prožívám ho, mám strach.

Bojím se, že neuspěji, že se mi budou druzí smát, že nebudu dost dobrá…

Žiji svůj strach, a tím tedy jsem.

Dá se na strach podívat trošku jinak.

Co kdybychom se na strach podívali jako na něco, co se Vám děje v těžších chvílích Vašeho života?

Právě jste ve svízelné situaci a máte spolu se sebou Váš strach. Navštívil Vás. Ještě před chvílí jste se vesele smáli s kamarádkou nebo kolegou u kávy a najednou jste si vybavili nějakou situaci a je tu. Radost a veselost je vyměněna strachem.

• Jaké to bylo prožívat radost nebo aspoň standardní den spolu s radostí, veselostí… (doplňte si sami, jaký pocit s Vámi byl)?

• Jaké to bylo, když jste si náhle vzpomněli na náročný úkol, vzpomínku, těžkou výzvu, která před Vámi stojí, nepříjemný rozhovor, který Vás čeká,… jednoduše situaci, která vyvolala strach?

Aniž by Vás o tom informoval, aniž byste si ho přáli, STRACH přišel.

• Kdy to bylo poprvé, co jste si Vašeho strachu všimli?
  • Byl s Vámi při prvním pomyšlení na situaci, rozhovor apod. nebo až po chvíli, kdy jste více o situaci přemýšleli?
  • Nebo jste si svůj strach uvědomili, až když Vám Vaše tělo sdělilo, že má strach a Vy jste cítili stažené hrdlo?

Můžeme jít ještě dál. 

• Kdybyste si měli strach představit, jak by vypadal?
• Kde by byl? Ve Vás? Vedle Vás? Držel by Vás za ruku, nebo kolem krku, na zádech jak těžký batoh?
• Jakou barvu v té představě strach má?

• Kdybyste se mu podívali do obličeje, jak by se tvářil?
• Řekl by Vám něco? 
• Nebo přímo udělal?
• Kdybyste se ho měli možnost zeptat, proč tu s Vámi je, co by odpověděl?
• Co by na Vás (možná) doslova zakřičel?
• O co mu jde? Proč tu s Vámi chce být? 
• Je možné mu říct něco zpátky? Co by to bylo?
• Jak by reagoval?
• Jak by dál probíhal dialog?
• Kdyby měl na něco upozornit, co by to bylo?
• Chtěli byste s ním něco provést? Co by to bylo?
• Umí se on sám zmenšit, zvětšit, zesílit, zjemnit? Jak to dělá?
• Umíte ho zmenšit, zvětšit Vy? Jak to děláte?
• Co/kdo Vám v tom pomáhá? 

Poslední fáze:

• Jaké to je koukat se přímo na Váš strach tady a teď?
• Sedí s Vámi, vedle Vás, na Vás stejný strach jako na začátku, nebo se nějak proměnil?
• Pokud ano, čím to? Co tomu pomohlo?
• Co konkrétního jste udělali, že se strach změnil?

• Co Vám tato představa o Vašem strachu dala? A co Vám vzala?

Co se musí stát, abyste Vy uměli říct svému strachu, teď NE.

Jaké opory, podpory a zdroje můžete do svého života přizvat?

Možná si říkáte..

• Potřebuji odvahu, podporu, radost,… (doplňte si sami).
• Namísto nich je tu strach. 

Je třeba říct…

• Ok, milý strachu. Buď tu spolu se mnou, přijímám Tě.
• Máš svůj smysl v mém životě (jinak bys tu nebyl), 
• Naštěstí jsme spolu s radostí a veselostí v převaze, a tak Tě zvládnu ustát.

Můj milý strachu.