VIDEO: “syndrom NICE BOY”

Československou společnost tvoří z většiny tzv. hodní chlapci a děvčata. Jde o pozůstatek totalitního režimu, který potlačoval svobodu jednotlivce a hlásal heslo “Drž hubu a krok”.

Není proto divu, že

jsme navyklí od dětství na přístup založený na pochvale a trestu.

Tento na oko účinný, ale v reálu velmi nerespektující styl jednání si pak přenášíme i do dospělosti. 

A často se díky tomu můžeme cítit fakt pod psa…

Někomu potřeba pochvaly a uznání od druhých za každou cenu přijde naprosto v pořádku. A tak dělá to, co se po něm chce, i když vlastně nevidí význam, proč to dělá… “drží hubu a krok”.

Nebo význam vnímá, ale nemá dost odvahy jít si za svým a říct názor nahlas konstruktivně, sebe-vědomě a být v souladu se sebou.

Je poslušné „dítě“ i v dospělosti

V počátcích mé pracovní kariéry jsem byl vystaven podobným zkouškám: jsem „ještě poslušné dítě nebo už dospělý“???

Opakovaně jsem překračoval své limity děláním činností nad rámec svého pracovního úvazku.

Plnil svědomitě a bez odmlouvání příkazy šéfa…

Až později mi došlo, že jsem chtěl předešvím ocenit

A to vše jen abych se mu zavděčil, nebo se vyhnul očekávanému trestu v případě nesplnění zadaného úkolu co nejdříve.

„Makal jsem jak šroub s myšlenkami 24 hodin 7 dní v týdnu na práci.“

Když už jsem jel několik měsíců z posledního zbytku (psychických) sil, došlo mi, že takto to dál nejde.

Konečně jsem dal hodnotu sám sobě, svému mimopracovnímu času, svému zdraví, vitalitě a rozhodl se za sebe postavit.

Šel jsem do akce. Uvědomil si, že život není jen o práci.

Sešli jsme se se šéfem na můj podnět.
Byl to vážný rozhovor.
Rozklepaným, ale akčním hlasem jsem vypíchnul své přednosti.
Pak jsem mu sdělil svou představu mého pracovního úvazku.

Musí se to změnit. Víc už nezvládnu.

Bylo potřeba určit hranice

Zažil jsem šok.

K mému překvapení šéf téměř se vším souhlasil.

Také mi prozradil, že je ze srdce rád,

že jsem se za sebe konečně postavil,
ocenil se a dokázal to
i otevřeně sdělit.

Bylo to jako kdyby otec vyslal svého syna do světa se slovy: “Vím, že můžeš konečně vyrazit konat velké věci, protože už víš, že na ně máš.” 

Dříve ve mně dřímal hodný kluk, který přeci nemůže říct, když se mu něco nelíbí. Mohlo by to někomu nevyhovovat, mohl bych se znelíbit.

Od té doby jsem získal stabilitu pevného kmene stromu.
A ten už jen kvete a já pak sklízím sladké ovoce.

Málem jsem se připravil
o tento rozvoj sebe sama…

Když bych dál setrvával ve strachu z trestu, v pozici hodného kluka…

Dnes už to mám dávno jinak.

• Umím ocenit sebe.
• Oceňuji druhé.
• Pravidelně sleduji své (po)kroky a vzniklé situace.
• Umím se omluvit a přiznat chybu.
• Říkám názor nahlas, když chci.
• Cítím se u toho pohodlně a v pohodě.
• Umím jednat konstruktivně s druhými.
• Umím přecházet konfliktům, jsem facilitátor.
• Vnímám svou sílu a hodnotu nejen v práci.
• A tak dále…

I Vy to můžete mít taky tak.

Objevte další konkrétní tipy, jak vyjít ze své komfortní zóny a dojít tak vlastní spokojenosti s Vaším životem.

• V online tréninku Kritizujte (se) s radostí najdete vše
  o kritice od A po Z.
• Ohlížíme se do minulosti na Vaše možné spouštěče nekonstruktivní kritiky v současnosti.
• Uvědomíte si, proč možná i Vy máte problém oceňovat sebe a někdo i druhé.
• Zjistíte, proč se hodnocení nevyplácí, a že je lepší pravidelně zhodnocovat.
• Dostanete tipy, jak konstruktivně zhodnocovat sebe i druhé.
• Jak se cítit vyrovnaně, být při kritice vnitřně v klidu a nechat nervozitu mimo.
• Odhalíte ideální styl komunikace (se sebou i s druhými).
• Objevíte doslova zázračné podávání zpětné vazby pro druhé tak, aby byla nejen přijímána, ale s radostí vyžadována.

Občas jsme schopní se nechat doslova vyždímat (od šéfa, od partnerů, doplňte si sami…), abychom byli aspoň trochu ocenění, protože to sami neumíme.

Faktem je, že většina z lidí je na ocenění z venku doslova závislá.
Když nepřichází, pak si myslí, že oni jako lidé ztrácí hodnotu, mají pocit, že za nic nestojí.

Hodnota člověka se však neodvíjí jen od práce, nebo?

Sami se zamyslete nad tím, dle čeho a jak hodnotíte sami sebe…

Žijete pro ocenění od druhých nebo především pro dobrý pocit ze sebe sama, že jste sami se sebou v souladu?