AUDIO: Rizika hodnocení

Zase jste to udělali.
Jako rodič partner, kolega nebo šéf,… chcete komunikovat otevřeně, s respektem, zachovat svobodu (nejen) projevu atp…
A právě jste někomu řekli, jaký je, dali mu nevyžádané rady, řekli, co má dělat a co mu pomůže.
Hodnotiti jste druhého.

• Ty jsi takové nemehlo!
• Ty jsi šikulka!
• Oni jsou úplně nemožní.
• Je násoska!
• To kvůli Tobě to tak dopadlo!
• Za ten průser můžou lidi od vedle…
• Jsi hluchej, nebo co?

Faktem je, že toto jsou nálepky, které nám pomáhají různé situace lépe ustát. Dodávají na hodnotě nám samým.

JÁ VÍM JAK TO JE, A KDO JAKÝ JE

Pravdou je, že pravda může být zcela odlišná, ba přímo opačná.
Jde totiž o úhel pohledu.

Namísto abychom opsali situaci a popsali co se děje s námi, když se kolem nás tohle děje, hodnotíme druhé.

• Zhodnoťte raději sebe a lépe se v sobě vyznejte. Dá Vám to mnohem víc.
• Nebo zhodnoťte druhé namísto jejich hodnocení…

Hodnotit a zhodnotit znamená totiž něco úplně odlišného

Nejen v období dětství, ale i v dospělosti často slýcháme od druhých lidí různé „nálepky“ na to, jací jsme.

Hodnocení od druhých lidí ve stylu jsi “takový a makový” v negativním tónu nás může vnitřně dokonce zranit a poznamenat na celý život.

• Mnohdy pak dochází i k zastavení naší snahy se danou činnost naučit, protože “uvěříme” hodnocení druhého.
• Přijmeme nálepku a neseme si ji často dlouho v životě (jak s tím konkrétně pracovat probíráme v 2. lekci online tréninku Kritizujte (se) s radostí).

Jak už bylo zmíněno…

Pravda může být zcela opačná.
Jenže už je pozdě. Uvěřili jsme.

• “Jsi malý. Pozor. Opatrně!”
• „To nedokážeš. Ty se nikdy neprosadíš.“
• „Z Tebe nic nebude. Musím to udělat všechno sám.“
• „Můžeš jít dělat leda popeláře, to je jistota…” 

A tak máme pocit, že nejsme úspěšní.
Myslíme si, že jsme nešikové.
Věříme druhým, že nejsme krásní.
Že na lepší partnery, práci, věci kolem nás „nemáme“ apod.

Dodejte si navzájem podporu a důvěru ve své schopnosti…

• “ To dáš. Věřím Ti.“
• „Nemám o Tebe starost.“
• „Ty si s tím úkolem poradíš.“
• Přijď, když bude třeba, jsem tu pro Tebe.“
• „Jsem u Tebe a jistím Tě…”
• …

Můj příběh

Po osmi letech aktivní sportovní hokejové kariéry, jsem pověsil brusle na hřebík, protože jsem uvěřil tvrzení od trenéra, že jsem malý a nemám šanci se v dospělém hokeji prosadit.

Má motivace pokračovat v činnosti, kterou jsem do té doby dělal prakticky den co den, byla na bodu mrazu.

Téměř dva roky mi trvalo, než jsem se přes různé, nárazově provozované sporty dostal k florbalu, který mě navedl na novou dráhu, aktivního, úspěšného sportovce.

Sport a vše kolem něj mě opravdově naplňoval a bavil, byl mou důležitou hodnotou života, proto jsem si k němu dokázal najít cestu zpět…

Zvědoměním si svých schopností a potvrzením si vlastní hodnoty jsem uvěřil SÁM SOBĚ, že se i přes svůj menší vzrůst dokážu prosadit.

• Jaké by to bylo, kdybych byl sebe-vědomý a hokejovému trenérovi neuvěřil jeho hodnocení?
• Jaké by to na druhou stranu bylo, kdybych se na základě své zkušenosti s onálepkováním z minulosti zařekl, že sportovat už nikdy nebudu? 
• Jak bych dnes vypadal? 
• V jakém prostředí bych dnes žil? 
• Jaké zájmy bych provozoval? 
• Jaký život bych do dnešního dne prožil?

Jak Vy ovlivňujete svým hodnocením druhé lidi?

Jak ovlivňujete sami sebe tím, že věříte tvrzení druhých lidí hodnotící Vás samé?

Mnohdy si ani neuvědomujeme sílu “nálepek”, které na druhé máme. 
Nedohlížíme důsledky svých slovních soudů. 
O opravdu nebezpečných a překvapujících důsledcích hodnocení (negativního i pozitivního) více zde>>
Přitom stačí tak málo. 

Namísto hodnocení druhých používat zhodnocování ve formě konstruktivní kritiky spolu s popisem toho, co se s námi děje. Jak na to najdete zde>>.