Rada vs. otázka

Co opravdu pomáhá?

Neustále nás obklopují a jsou nám předkládána doporučení, co a jak dělat a nedělat, jak se chovat, jak skvěle vše připravit, jak být dokonalý a žít skvělý spokojený život.
Má to jedinou podmínku, musíte návod naprosto přesně dodržet, jinak nebude fungovat, jinak nebudeme úspěšní…
… A vůbec se nebudete cítit sešněrovaní a dýchat povrchně, aby se to celé nesesypalo…

Proč tedy všichni nejsme šťastní a spokojení?

Už jsem unavená ze všemožných návodů, rad a doporučování, které se tváří, že vědí lépe než my, jak na naše životy.

A to teď nehovořím o osvědčených tipech a strategiích v různých oblastech, které prostě fungují a je dobré si je předávat. 

Rady a návody na štěstí, zdraví, spokojenost, klid, vnitřní rovnováhu harmonii, smysluplný život apod. bývají totiž mnohem více „problematické“, než aby na ně stačila obecná doporučení.

Bývají totiž velmi individuální.

A zde se ukáže opravdový um koučů.

Dobře položená otázka dá totiž za tisíc rad.

Cítíte se nadšeně, když zažíváte ve svých životech silné pocity osobní hrdosti a uspokojení ze sebe samých, z překonání sebe sama a ze zvládnutí situací, se kterými jste se potýkali i dlouhou dobu? Pak je koučink přímo pro Vás.

Vyžádaná rada od kamaráda, babičky nebo mentora sice může být hodnotná, ale není nad podnětnou otázku kouče, díky níž si klient přichází sám na své řešení.

Už se vám někdy stalo, že jste chtěli dosáhnout určitého návyku a dali jste na radu někoho jiného?
Vytouženého výsledku jste však nakonec nedosáhli, protože namísto použití vlastní cesty jste stavěli svůj úspěch na „cizí“ zkušenosti.

Když dáváme nebo dostáváme radu, mozek se sepne, zavelí a klient se někdy i po hlavě vrhá do akce.
Nejde-li však i o pokyn z duše, z vlastního přesvědčení nebo ze zkušenosti, téměř vždy se po krátké době dostaví úpadek a klient začíná od nuly.
K tomu má často o dost méně energie, naděje a motivace…

Základní omyl, se kterým se často ve své praxi setkávám, je představa, že klient sdělí kouči problém / dilema / situaci a ten mu poradí, jak s tím naložit.

Varianta, jak vysvětlit pojem koučink, je popsat, co koučink určitě není 🙂

• Koučink není poradenství (kouč nevěří v jednu speciální radu a doporučení k plošnému použití)
• Kouč není trenér ve smyslu kouč sportovců.
• Koučink není jen profesní, podnikatelský, pracovní…
• Koučink není „terapie“ pro bohaté manažery.
• Koučink není jen módní výstřelek dnešní doby.
• Koučink není o vysvětlování a obhajování klienta, proč, co a jak něco udělal.
• Kouč není každý, kdo o sobě prohlašuje, že je kouč.

Jednoduše řečeno je koučink postupný proces, ve kterém se definují velké oblasti a s nimi se stanovují cíle. Koučovaný s koučem postupně zjišťují krok za krokem jeho vlastní způsob / cestu k naplnění cíle.

V koučovacím procesu se předpokládá aktivní zapojení klienta i mimo sezení. V průběhu sezení si koučovaný sám nastavuje své akce, které v období mezi sezeními s nadšením / s odhodláním plní. Na dalším sezení následuje reflexe a sdílení nových zkušeností a poznatků z akcí a prohloubení sebe – uvědomění.

Velmi oblíbené je jednorázové koučování – náhlé vhledy. Koučovaný ve zkratce popisuje základní problém. Kouč pokládá ty správné otázky, které podpoří náhlé AHA-momenty významné pro jeho situaci. Klient si ve většině případů na veškeré řešení přichází sám. Může to znít trochu nereálně.
Kdyby si klient věděl rady, nechodil by za koučem, že?

Rozdíl mezi samostatným přemýšlením nad tématem a rozmýšlením s koučem je v tom, že kouč klade podnětné dotazy, díky kterým se klient naučí přemýšlet o své situaci jinak. Naučí zapojovat svůj mozek jiným způsobem, než byl doposud zvyklý.

Klient je totiž expert na obsah a kouč na proces!

• Kouč drží kormidlo procesu nasměrované na cíl koučovaného.
• Orientuje se na řešení situace namísto orientace na problém.
• Kouč se orientuje na to, co v životě koučovaného funguje.
• Kouč oceňuje a slaví s klienty úspěchy i přešlapy, které vnímá jako hodnotné lekce nebo dar pro koučovaného. Jsou to příležitosti k rozvoji.