Pokud jste odpověděli alespoň jednou ANO, zpozorněte.

Mám tady dnes pro Vás jednu zajímavou skutečnost.

Když se na ní totiž společně dnes nepodíváme dost pravděpodobně se Vám dál budou opakovat ty zvláštní pocity při jakémkoliv hodnocení.

V průběhu života jsou prostě období, chvíle, kdy jsme druhými hodnoceni.
Buď je to šéf v práci, povýšený kolega, Vaši partneři nebo stále občas ještě rodiče. Žijeme ve světě, kdy každou chvíli něco sledujeme a hodnotíme.

Proto je celkem běžné a vysoce pravděpodobné, že i Vy občas (ať už chtěně nebo nechtěně) padnete někomu do hledáčku a bude hodnotit Vás.
Nebo budete muset sdělit kritiku, ať už pozitivní nebo negativní, Vy někomu.

Možná se v popisech vidíte, ale dosud jste podobné situace nijak zvlášť neřešili.
Když teď vidíte všechno sepsané, říkáte si, hmmm to mi ani nedošlo. Možná by stálo za to, se nad tím zamyslet...
Ale jak na to? 
Věděli jste, že hodnocení druhých se většinou odráží od Vás samých?
Víte, že přijímání hodnocení a kritiky souvisí s Vaším vnímáním sebe sama, podle toho, jak hodnotíte Vy sami sebe?

Možná by pro Vás mohlo být zajímavé se na situace podívat z druhé strany.

Také se Vám to zdá jako ideální představa?

A najednou když vidíte, jak je možné kritiku sebe nebo u druhých zažívat, možná si říkáte ... Hmm, to bych taky chtěl.

A možná tuto představu vzápětí "odstřelíte" s tím, že si to ani neumíte představit. To se Vám snad nikdy nemůže podařit!? 
Je to vůbec reálné? Možná tak u mnichů v Himalájích.
Úplně Vám rozumím, že možná máte tyto myšlenky.

Když jsem já kdysi neuměla korigovat své emoce a měla přijímat nebo dávat kritiku, klepala jsem se jako osika. A samozřejmě jsme jen lidé a emoce prostě ovlivňují naše životy... A asi vždycky budou, tak to prostě je.
Jenže s kritikou je to ještě maličko jiné. Ona se totiž dotýká nečeho hluboko v nás. 

Jakmile nás někdo kritizujte nebo my někoho kritizujeme, "saháme" mu na vlastní hodnotu sebe sama. A pokud ji nemá příjemce nebo Vy sami stabilní a silnou, můžete se cítit raněně, nepochopeně, slabě a bezradně.
Jak to, že ten druhý nevidí Vaši snahu!?

Pokud není dostatečně vybudovaná, může kritika přijímaná i dávaná rozhodit naše všední dny.

Jste tak trošku v rukách druhých lidí. To je tak, když věříme každému hodnocení, které k nám přijde.

Když se Vaše sebehodnota odvíjí od názorů a hodnocení druhých, mají druzí nad Vámi obrovský vliv a jste jednodušeji zmanipulovatelní.

Přitom by stačilo jedno. Dát sami sobě hodnotu. Vidět na sobě to dobré a hodnotné.

Ale ještě před tím... Možná si říkáte, no jo, ale když se začnu oceňovat, bude to divné. Přeci se tady nebudu před druhými chválit a chvástat.

Jasně, já tady také nehovořím o předhazování druhým, v čem a jak jste dobří.

Já tady hovořím o jednoduchém uvědomování si toho, co je na Vás dobré a dost dobré (případně méně dobré).

Možná to znáte, povědomí silných a slabých stránek je základem sebe-rozvoje. Tohle je vždy tak obecné stanovisko, že je potřeba se u něj trošku zastavit.

Jakmile známe své silné a slabé stránky, máme se najednou o co opřít. Víme, že v určitých věcech jsme fakt dobří, a to nám nikdo nevezme. Když tedy děláme "osobní rozvoj" na bázi uvědomování si svých silných a slabých stránek, tak také můžeme snaději jít do určitých diskomfortních zón. A zvládáme je ustát hlavně díky tomu, že posilujeme věci, které nám jdou. Děláme snadněji věci nově a jinak.

Pak přichází radosti a silné pocity v podobě hrdosti a posílení sebe-hodnoty, sebe-vědomí a sebe-jistoty.

Takže když pak přijde kolega, partner nebo rodič s kritikou, jasně víme, že jsme udělali přešlap, nebo správnou věc. A pokud máme sebe-hodnotu, umíme se za sebe také postavit. Už o určitých věcech prostě nepochybujeme.

Nenecháme své dny v rukou druhých a sinusoida Vaší hodnoty je více stálá než nestálá. 

Ať je malý nebo velký, hubený nebo tlustý, chytrý nebo hloupý. Všichni jsme na tomto světě z nějakého důvodu. Máme svůj smysl a hodnotu.

Pravdou v tomto tématu je, že je jedno, jestli pracujete, jste na mateřské, jste řemeslník, jste šéfem nebo svůj tým nemáte...