Jsme rodina, která pochází z Libereckého kraje, z malé vísky u České Lípy, z Velkého Grunova.   

Už jako malá holka jsem považovala za dalšího člena naší rodiny (mamka, taťka, tři sestry) naší fenečku německého dlouhosrstého ohaře - Borku. Můj taťka byl tělem i duší myslivcem, takže u baráčku nesměl chybět lovecký pes. 

Určitou dobu, v dospělosti, kdy jsme bydleli (dcera, manžel) v panelovém domě, musela jsem se psího přítele vzdát. Neuměla jsem si představit, že pejsek bude v paneláku bez výběhu, bez volnosti. Až když jsme koupili baráček, domluvili jsme se, že si nyní pejska pořídíme. Ano, přivedli jsme domů chlupatou kuličku, šarplaninského pasteveckého psa - fenku Abby. Byla úžasná, milovala nás a my ji. 

Společný život nebyl dlouhý a to bohužel díky povodni, která nás postihla. Potok, který protéká kolem našeho pozemku, vyplavil všechny septiky a Abby se nakazila leptospirózou, které nakonec podlehla, i přes veškerou možnou léčbu.

S touto rasou - šarplaninský pastevecký pes, jsme štěstí moc neměli. Život bez Abby byl smutný, žádné hrátky, žádné štěkání, žádná kopaná s konví, ticho. Proto jsme si pořídili druhou fenku šarplaninského pasteveckého psa - Eywu. Plány byly velké, ale bohužel osud tomu chtěl jinak. Její zdravotní stav po dovršení dospělosti se pokradmu začal zhoršovat - častá falešná březost, záněty močových cest, časté zvracení a nechuť k jídlu. Celé to vyvrcholilo, když se nemohla postavit na zadní nohy. Tato etapa byla nejhorší v mém životě. Výt bolestí a brečet psa, jsem za celý svůj život neviděla. Bohužel, umřela mi v náručí.

Po těchto zkušenostech jsme se rozhodli, že už si pejska nepořídíme. Ale jak už jsem psala výše, život bez čtyřnohého kamaráda je smutný. Slovo dalo slovo a nakonec jsme se domluvili, že si pejska pořídíme, ale jiné plemeno. Pročítala jsem na webech dostupné informace, které by mi pomohli ve výběru rasy, až jsem narazila, dosud pro mě neznámé, na plemeno portugalského vodního psa. Hned jsem se zamilovala a začala osnovat plány. V tu dobu jsme obvolali snad všechny chovatelské stanice PVP, ale bohužel žádné štěně nebylo volné, a ani v blízké době plánovaná štěňata nebyla na prodej. Když už jsem ztrácela naději, dostali jste typ na chovatelskou stanici Černobílá elegance. A světe div se, paní Bergerová měla volné štěně. A tak jsme si přivezli Nashville, s kterou začal být život veselejší. Musím skonstatovat, že lepší plemeno jsem si nemohla vybrat. Je to milující člen naší rodiny, dává nám  veškerou lásku, neskutečnou oddanost a ukazuje neskonalou radost, že jsme pro ni ti nejlepší parťáci. Díky její povaze jsme se rozhodli, že i my ji pořídíme parťáka na psí hrátky. A tak jsme si přivezli domů z chovatelské stanice ze Zuberských luk od p. Hubové temperamentní Airu. Je to skvělá dvojka - klidná Nashville a ďáblik Aira, které se navzájem doplňují.

Když si vzpomenu na útrapy, které člověk prožil, tak tyto dvě "holky" za to stojí. Vzpomínky z mysli člověk nevymaže, ale bolest u srdce nahradila radost a láska.