NE-moc smyslem života?

Možná jste NE-mocní a říkáte si, hmm tak k čemu může má ne-moc mít smysl. Možná právě zažíváte opravdová muka a nemáte náladu nad podobným tématem ani uvažovat.
A možná je s Vámi zpět Vaše zdraví a již jste připravení naslouchat a dívat se na svou proběhlou ne-moc trošku z nadhledu a novým způsobem.

Již od útlého dětství se zajímám o to, jak lidé přemýšlí a nahlíží na různá témata.
Sama jsem dlouhá léta trpěla různými bolestmi a fyzickými obtížemi.
Mé fyzické potíže se stupňovaly a s nima i mé zoufalství.
Při návštěvě lékařů jsem odcházela jako osmdesátiletá babička s taškou plnou léků potlačující symptomy.
Nebylo mi z toho vůbec psychicky dobře.
Někdy mi léky sice dočasně pomohly od bolesti, ale mnohem častěji se stávalo, že se mi obtíže rychle vracely.
A co hůř… se silnějšími projevy!

Nechápala jsem, že ve svých tehdy třiadvaceti letech mohu mít tak špatně fungující tělo, které postrádalo svou svěžest, sílu a hbitost.
Nechtěla jsem se smířit s tím, že dalších x desítek let bych měla požívat takové množství léků.
Začala jsem se zajímat o jiné netradiční cesty a postupem času mi začaly docházet souvislosti.
Co když mi má bolest něco symbolizuje?
Netušila jsem, že bych pouhým slovem mohla pomoci svým bolestivým fyzickým stavům. Nebo skrze slova působit fyzickou bolest…

V tu dobu doktoři zabývající se příčinou, nikoliv symptomem, byli někdy nazýváni šarlatány a byli zařazováni do alternativní medicíny.
Přečetla jsem „Nemoc jako cesta (Dalhke)“, „Když duše mluví řečí těla (Morschitzky, Sator)“ a také slyšela mnoho příběhů (např. Jaroslav Dušek, Jan Hnízdil, Bruno Gröning), ve kterých lidé popisovali svá zázračná uzdravení. V současnosti jsem fascinována rychlostí a účinky Yuen metody.

Zkoumání toho, čemu mi ne-moc brání, má svůj smysl.

Podívat se opravdově na to, co mi ne-moc přináší a dává, je doslova zázračné.
Často si můžeme uvědomit, že bolest a nářky nám krátkodobě může uspokojovat naši osamocenost.
Lidé se o nás starají, pečují a máme jejich pozornost.
Cítíme se milovaní.

Ne-moc nám někdy brání něco dělat.
Ne-moc nám může přinést také nemožnost dělat něco, co musíme.
Najednou máme důvod, proč to či ono nemůžeme udělat.
Jsme přeci ne-mocní, proto si nemůžeme povídat, proto se nemůžeme milovat,…

Pokud jsme opravdu otevření přijmout pravdu a upřímně si odpovědět, můžeme nalézt reálné odpovědi na vznik ne-moci.
Ta má pak možnost odejít z našich životů.

Ne-moc nám ukazuje nerovnováhu v našich životech.
Život ve stresu se nám ukáže např. ve vysokém tlaku, ve vysokém cholesterolu (z jídla, které našemu tělu nesvědčí), ve ztrátě hlasu (a v potřebě chvíli nemluvit, být potichu, sám a vnímat své tělo), v bolesti hlavy z přemíry podnětů, v rozlámanosti těla z neprotažení a necvičení…
Je to velmi individuální.
Každý však může přijít na svou nerovnováhu. Pojmenujte své emoce a podívejte se na to, jak se při různých činnostech cítíte.
Dávají Vám tyto činnosti energii nebo ji více berou?

Co nám naše tělo říká, když nás bolí hlava?
Odpovědi je možno také hledat v tradičních metaforách:
Bolí nás hlava – máme toho plnou hlavu.
Bolí nás záda (nebo třeba máme akné na ramenou/na zádech) – hodně si toho na sebe nandaváme.

Hledáme odpovědi na otázky, „čeho máme plnou hlavu?“, „čeho jsme si moc nandali?“?
Při uvědomění si zátěžové věci a nerovnováhy v našem těle a životě, dochází při změně jednání a chování k uvolnění energie a bolest odchází.
Je potřeba akce. Naplánujte si své prospěšné činnosti jinak. Nově.
Je jen na nás, jak dlouho si ne-moc budeme udržovat.
Někdo ji bere jakou svou součást a už se s ní sžil.

Důkazem „zázraku“ dosaženého pomocí hledání odpovědí na symptom může být tato má osobní zkušenost.

Měla jsem nafouklé břicho a také nadváhu.
Díky uvědomění si a upřímnému přiznání si svých vnitřních negativních pocitů vůči okolí mi přes noc zmizelo nejen nafouknutí, ale také „tuky“.
Ty vlastně nebyly tukem, ale zřejmě vodou navázanou na tuk.
V břiše se nám totiž ukládají nevyřešené emoce, které v sobě držíme.

Uvědomila jsem si svou nerovnováhu v životě a odpustila (doslova plyny a vodu) lidem ve svém okolí.
Tak mohla nastat a také nastala rovnováha v mém životě.

Někdy je to cesta na dlouhou trať, pro kterou se musíte rozhodnout a nadchnout.

Jakmile nalezneme první nerovnováhu, vykročíme do tradičních situací novým způsobem, ne-moc odchází.
Není již potřeba.
Tělo (duše i fyzično) je v rovnováze.

Často pak docházíme k pochopení fungování psychosomatiky.
Cítíme se neuvěřitelně šťastní a blažení, protože si již umíte pomoci sami.

A to je nám přirozené.