AUDIO: PASIVNÍ AGRESE ➡️ Jste agresor nebo oběť?

Žili byste asi v ideálním světě, pokud byste nezažili na vlastní kůži jako oběť, sledující nebo se (možná i nechtěně) stali výdejcem pasivní agrese.

Jistě jste byli svědky situací, při nichž zazněly z úst člověka nevhodné vtípky, sarkasmy, popichování nebo dokonce urážky, které se v psychologii souhrnně nazývají jako pasivní agrese, která může vyústit až v šikanu.

➡️Pasivní proto, že je celkem nenápadná (někdy plíživá a stupňující se) a nikdo se s nikým fyzicky nepere…

➡️Agrese proto, že i skrze slova, gesta zanechává rány…

Většinou ty neviditelné na duši. Rány nejsou na první pohled vidět jako třeba monokl.

MŮJ PŘÍBĚH
Před každým tréninkem na ledě jsme se oblékali do hokejové výstroje. Jeden ze spoluhráčů, říkejme mu třeba Pepa, pocházel ze sociálně slabší rodiny, a tak namísto moderního vybavení měl nejlevnější modely výstroje. To se stalo trnem v oku lídrovi týmu, říkejme mu Pavel, který se neustále Pepovi posmíval, že je z rodiny chudáků.

Jednou při převlékání si Pavel všiml, že měl Pepa na nohou žmolky od ponožek. Využil toho a Pepu před ostatními popíchnul, že je takový chudák, že šetří a nemá ani na vodu. 

Nazval ho ze srandy ŠPÍNOU. 

Tato (krutá) přezdívka se chytla a Pepovi od té doby nikdo před ostatními neřekl jinak než špína. 

Se špínou se nikdo nechtěl veřejně bavit, protože by byl také špínou. 

Pepa to psychicky nevydržel a po pár měsících skončil s hokejem nadobro. Musel tehdy změnit i školu, protože se spoluhráči navštěvoval sportovní třídu… Problém s nevhodnou přezdívkou přešel hranice tréninků a vyústil v šikanu ve škole.

Jak to s Pepou nakonec dopadlo? Nevím.

Přestože jeho duše tehdy utrpěla opakovaná zranění, věřím, že se nakonec dokázal zvednout a žít s radostí naplněný život.

Pravdou je, že ve společnosti míváme tendence podléhat vlivům svého okolí.

Většinou kdo není v mainstreamu (stádo), nějak se liší, je lídrem (nebo dokonce stádem samotným) onálepkovaný jako „divňouš“ (černá ovce). 

V případě skupiny lidí většinou udává směr silná osobnost. Pokud tato projeví ve svém chování známky pasivní agrese, v rámci stádního chování a tedy znásobení efektu agrese to mívá pro oběť smutné následky.

Naučte se komunikovat jasně, přímo, otevřeně.

Někdy se jednoduše bojíme reakce, a tak ji zabalíme do vtípku. Ten ale může silně člověka zranit.

Tato vnitřní zranění většinou nechceme nikomu odtajňovat, neboť je vnímáme jako svou slabost.

V konci je jedno jestli se jedná o takto zraněné dítě, dospívajcího, dospělého nebo seniora.

Svěření se jiné osobě s agresí bývá často náročné,
natož postavení se agresorovi.

Je potřeba se o sebe postarat. Za každých okolností.

Pokud si pasivní agresi a své zranění nezvědomíte a nezpracujete, mohou v budoucnu dál negativně ovlivňovat Váš život.

Buď jako neustálé narážky na Váš účet, Vaše výčitky (třeba že si to necháte líbit), nebo pak mohou překročit pomyslnou hranici těchto situací a vplíží se Vám do života jako pocity nízkého sebe-vědomí, nejistota, strach ve světě, nedůvěra k lidem apod.

Jste-li příjemcem něčeho podobného:

1. Prvně vezměte odvahu do svých rukou a postavte se sami za sebe.
2. Najděte si podporu ve svém okolí.
3. Ideálně někoho, kdo se spolu s Vámi za Vás postaví.
4. Buďte důrazní, že si tento styl komunikace NEpřejete. Jasně agresorovi sdělte, že na něj víc nebudete reagovat, že tohle bylo naposledy.
5. Pokud ani to nepomůže a agresor je (zřejmě) psychicky narušený, doporučuji nechat ho být a jednoduše odejít.
6. Neživte tuto energii . Uvědomte si, že pasivní agrese je jeho slabost. Zvedá si na Vás své sebe-vědomí.
7. Mějte na paměti, že to není o Vás, je to o něm. On má problém, Vy mu ho něčím ukazujete a to ho rozčiluje, proto se do Vás strefuje.
8. Nahlaste ho (kde to jde) a nechte následné akce dál žít svým životem.
9. Udělejte maximum pro eliminaci kontaktu s agresorem a zůstaňte nad věcí.
10. Nebuďte na situaci s pasivním agresorem sami. Možná potřebujete další podporu, využijte příp. i krizovou linku důvěry, kde jsou vyškolení pracovníci na podobná témata a jsou ZDARMA.

Možná si i Vy občas rýpnete…

Jasně, je třeba brát téma s rezervou. V Čechách je (bohužel) ironie, sarkasmus celkem rozšířený způsob jak zůstat nad věcí.

Podívejte se však, jak si se svými slovy při vtípkách hrajete, zda občas třeba na někoho neútočí. Nebo zda vtípek náhodou nepožíváte namísto přímé komunikace a otevřenosti…

• Zamyslete se nad svým každodenním chováním k druhým lidem. Sledujte Vaše gesta a pohyby těla.
• Jakým způsobem s nimi komunikujete? Sledujte Vaše slova.
• Buďte více ti podpůrní než rýpající a za každou cenu vtipní.
  Jste podporou druhým v podobných nesnázích nebo více tišší přihlížející?
• Domyslete důsledky, které může pokračování Vašeho podobného chování a komunikování s druhými mít.
• Mějte na paměti, že vždy děláme to nejlepší, co umíme. Někdy je změna postupná. Někdy se staré způsoby zkouší vkrádat zpět.
• Každá snaha se cení. Proto i Vy k sobě buďte láskyplní. Zkoušejte pozměňovat větu za větou a jistě brzy uvidíte proměny lidí kolem Vás. Budou chtít být mnohem více ve Vaší přítomnosti, když se s Vámi budou cítit dobře.