Jak cítit vděk za každých okolností

Možná máte právě teď pocit, že nic nemá smysl. Zdá se, že vše je proti Vám. Říkáte si, že už hůř být nemůže. A možná máte jen den pod psa…

To jsou chvíle, kdy jsme zaslepení našimi neúspěchy. Nic se nám nedaří. A je to úplně normální. Děje se to nám všem…

A ono se přeci jen děje spousta dalších věcí.. Jen my je nevidíme…
V každém okamžiku života můžeme najít něco, co funguje, za co být vděční, co nám vykouzlí úsměv na rtech.

Pokud nesouhlasíte, vyzývám Vás.
Je velmi vhodné se zastavit a vidět vše dobré i v nelehkých časech…
Pak teprve může přijít hojnost a pocit spokojenosti do Vašeho života.

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“.
Jde o přírodní zákon, kdy energie vibruje právě tak, jak má.

Přemýšlím, kdy nastal ten zlom.
Téma vědomé vděčnosti se mi v mém životě objevovalo mnohokrát.
Prvně to bylo při prvním sebezkušenostním terapeutickém výcviku, kdy jsme dostali za úkol přemýšlet nad svou vděčností.
Nevnímala jsem to jako zajímavé, a tak jsem si přišla jen na pár věcí.
Uvědomit si vděčnost za to, že mě přijali na VŠ do Českých Budějovic, kam jsem se stěhovala zcela sama, bez přátel.
Vděčnost za svou odvahu, pokořit tento nový začátek bez žádné podpory na novém místě…

Bylo zajímavé sledovat sebe sama.
Cítila jsem na prsou takový příjemný pocit, nový prožitek.
Teď už vím, že se zrodil zárodek hluboké vděčnosti.

Další, velmi silný moment pochopení smyslu vděčnosti, jsem si uvědomila po svém návratu z ročního studijního pobytu v zahraničí, kde mi po většinu času nebylo fyzicky vůbec dobře.
Jak jsem oceňovala své tělo, že mi dával jasné signály, že něco není v pořádku.
Byla jsem tak vděčná, že jsme všechny trable spolu v cizí zemi zvládli…

V průběhu a po příjezdu jsem přečetla mnoho inspirativních knih o tzv. psychosomatice a duševním rozvoji, které mi dávaly smysl.

Došlo mi, že bez vděčnosti nemůže přijít nic nového.
Jak může přijít hojnost, neumí-li si člověk uvědomit hojnost současného bytí?

Co to znamená?
Velmi dobře si uvědomujeme, co je špatně a co chceme změnit.
Zapomínáme však na dobré a příjemné věci, které jsou v životě přítomné.
Vždy existují i pozitivní věci!
I v tom nejsmutnějším scénáři vždy objevíte alespoň jednu situaci / stav / věc, která má smysl.

Když se Vám něco nelíbí, vždy existuje i něco, co se Vám na daném stavu líbí. Často tyto věci přinášejí užitek a silný přínos.
Bývá to dost na nevědomé úrovni.
Nebo si obohacení životů z našich přešlapů uvědomujeme až za nějaký čas.

Vezměme příklad tohoto manželského páru po dvaceti letech ze dvou rovin:
Žena si stěžuje na mužovo nicnedělání, muž lamentuje nad ženiným káráním.
Oba na sebe mohou křičet a v zápalu hádky vyslovit i bolestné výroky.
Celá situace se zdá být dost negativní.

1. ROVINA: Žena cítí přetlak a tak muže záměrně provokuje.
Muž je naštvaný z práce a vyprovokovat se nechá.
Vzniká hádka.
Oba povolí negativní energii a zbytek večera mohou trávit v klidu a v pokoji.

2. ROVINA: Žena nevědomě žádá pozornost po muži prostřednictvím kárání.
Muž to nechápe a reaguje lamentováním.
Nechce, aby žena byla nespokojená – vždyť on je přeci dobrý muž!
Žena je v konci ráda, protože na sebe upoutala pozornost a spolu se nyní mohou láskyplně udobřovat.

Podobných motivů s pozitivním dopadem, ačkoliv se situace zprvu zdá být negativní, můžeme najít nespočet.

V každé situaci existují vždy oba póly.
Celý život je o rovnováze.
Nikdy není jenom zle nebo dobře.
V každém případě je důležité projevit vděčnost.
V těch těžších časech o to víc!

Má situace byla dlouhodobě neúnosná.
Po sedmi letech svobodného života jsem opět obývala jeden dům s rodiči. Zažívala šok!
Ti si za ta léta vytvořili vlastní harmonický systém, který jsem nechápala, a nebylo mi v něm dobře.
Myslela jsem si, že na mé situaci není nic pozitivního.
Chtěla jsem pryč! … A najednou mi to došlo.

Hojnost v podobě nového bydlení v jiném městě nepřijde, dokud nedocením současné bydlení.
Byla jsem neúspěšná při hledání zaměstnání, protože jsem si nevážila volného času v současné době.
Kvalitní vztahy nemohly přijít, protože jsem si nevážila vztahu, který mají mí rodiče mezi sebou a se mnou.

Musela jsem reálně zhodnotit svůj stav. Vyjasňovala jsem si, kde jsem byla před pár lety, kde jsem teď. Díky tomu jsem si vyjasňovala, o co mi v životě opravdu jde, a kam chci dojít. Základem bylo každodenní ohlížení zpět. Vnímání toho dobrého v mém životě, namísto sledování toho, co nefunguje…

Rozhodla jsem si tyto uvědomění o vděčnostech psát.

První dny jsem ztěžka napsala pár věcí…
Nakonec se výčet mých vděčností rozšířil natolik, že jsem je přestala psát. To bych se totiž upsala.
Každý večer (později i během dne) jsem před spaním přibližně půl hodiny rozmýšlela nad všemi možnými věcmi, za které jsem upřímně vděčná.
Vycházela jsem ze zkušenosti z ročního pobytu ve Španělsku, kde byly opravdu malé ubytovací prostory.
Pomohlo mi to uvědomit si, že tady mám svůj velký pokoj s velkou postelí.
Že jsem nerušená a v klidu.
Že mám možnost využívat zahradu.
Že mohu být v kontaktu se svými rodiči.
Že si mohu užívat pejska a kočičky.
Uvědomila jsem si vše, co mi tam chybělo.

Dokázala jsem si uvědomit a projevit hlubokou vděčnost i vzhledem k jiným znevýhodněným lidem.
Za to, že mám každou chvíli možnost napustit si sklenici pitné vody.
Za místo, kde mohu každý večer ulehnout.
Za čerstvý vzduch, který dýchám.
Za zdravé jídlo, které mám možnost si připravit…

Tímto způsobem jsem projevovala vděčnost všemu a všem.
Věřím, že jen díky opravdovému procítění a ocenění toho, co mi v tu chvíli bylo dáno, jsem mohla získat hojnost, jakou jsem poté „obdržela“.

Všechno přišlo tak nějak „náhodou“. A Vy jistě víte, že já na náhody nevěřím ;-).

Několik dní na to jsem noc strávila ve špinavé ubytovně v Praze, když jsem jela na pracovní pohovory.
Byla jsem vděčná za to, že mám kam ulehnout.
Prošla jsem výběrovým řízením. Našla jsem si konečně práci.

Další noc jsem nemusela trávit na ubytovně plné Ukrajinců, spala jsem v nové práci na zemi.
Byla jsem vděčná za skvělou vedoucí, která mi nabídla spaní v práci místo ve špinavé ubytovně.

Ačkoliv jsem byla ve velmi nepříjemné situaci, vždy jsem si našla důvod, za co být vděčná.

Další den v Praze jsem „zcela náhodou“ našla úžasné bydlení za velmi přátelskou cenu. Další noc spala ve své garsonce na nové matraci z Ikey na zemi.
A tak to pokračovalo dál…
Krok za krokem.

Ohlédnutí se a projevení vděčnosti je první krok k hojnosti.