Jak čerpat z vlastních chyb

Chcete mít radostné, respektující partnerství?
Vědět, jak se vyvarovat přešlapů a emočních výbuchů?
Mezi ideálem a běžnou realitou mnohdy zeje hluboká, pro zaslepené nepřekonatelná propast.
Jak se tedy po emočním výbuchu k partnerovi přiblížit?

Vzpomínám si, jak jsme se ženou řešili běžnou denní situaci, která mi ale „brnkla na strunu“.

Manželka odcházela s naší dcerkou na procházku a nemohla najít dcery boty.
„Kam jsi je dal? Byl jsi poslední, kdo je měl v ruce. Věci mají své místo…!“
Copak v hlavě nosím scan pozic všech věcí, co máme v domě?
Samotné se jí stává, že nevrátí věci na své místo a teď mi tu o tom bude dělat přednášku?!”

Neudržím se a rychle bez promyšlení reaguji.
Cítím, že jsem přestřelil…
Už to nedám zpět.
Jedovatý šíp byl vystřelen.

Znáte to? Možná v různých obměnách ano.

Jde o běžnou situaci, která nás často zbytečně vyvede z míry a namísto povznesení se nad ní a jejím hladkém vyřešení, se pak nevědomě topíme ve vlastních nepodporujících myšlenkách. 

Zpětně jsem přemýšlel, jak to šlo v danou chvíli vyřešit jinak.
Uvědomil jsem si, že mám hlavu plnou negativních myšlenek, jsem naplněn lítostí a zlostí.
Rozhodl se, zbavit se toho.
Otevřeně jsem si musel přiznat, že jsem začal tahat za druhý konec lana, který jsem přitom ani nechtěl brát do ruky.
Rovnováha emocí je vratká.

Občas se stáváme brilantními iluzionisty a přesvědčujeme se o správnosti svého jednání, jen abychom si ospravedlnili své postoje k situacím a z nich vyplývající chování.
Ve svých myslích si tak někdy vytváříme bláznivé příběhy. Ovlivňují nás domněnky a scénáře, které nejsou vůbec pravděpodobné.
Jak tedy ze začarovaného kruhu nevědomí a silných emocí vyjít ven?

Základem je zastavit se, přestat se udržovat v negativních myšlenkách a jít k sobě.

• Tzv. poodstoupit ze situace, podívat se na ní, jako by se Vás netýkala.
• Zamyslet se nad tím, co se v dané situaci odehrálo, zvědomit se.
• Podívat se na to, jak mi v situace je a o co mi jde.
• Vidět, co se v dané situaci, bez emočního (egoistického) angažování, dalo udělat jinak.
• Přijmout to.
• A na závěr, pro vaše ego možná to nejtěžší, umět se za své jednání s respektem omluvit.

Tím stvrdíte svůj nadhled nad celou situací a velmi pravděpodobně získáte i druhou znesvářenou osobu na svou stranu.

Před ženiným návratem domů jsem si dle výše zmíněného plánu musel přiznat následující:

• Přestat se utvrzovat v tom, že žena nemá právo mi po svém sdělit svou výtku.
• Přestat na ní hledat chyby, abych vyrovnal chybový balanc a nasytil své ego, že má nad proběhlou situací převahu a má právo vyžadovat omluvu.
• Jít k sobě, zastavit své negativní myšlenky a plně a otevřeně se zaměřit na danou situaci a její možná řešení.
• Uznat a přiznat si, že dcerky boty jsem nedal na jejich určené místo.
  Přiznat si, že moje reakce byla nevědomá, možná dost prudká, a že moje představa řešení podobných situací je zcela opačná.
• Přijmout tento fakt a omluvit se za to své ženě.  

Opravdu si vždy z hloubi duše užívám, když cítím, že i přes své zjevné pochybení, získává naše manželská láska na intenzitě a prohloubení, a to díky sebe-vědomí projeveném ve schopnosti pojmenovat, co se tu teď odehrálo, díky schopnosti uznat svou chybu a s respektem vyslovené omluvě.

Manželka po svém návratu domů přijala mou omluvu s nadšením.
Svou chybu jsem tak díky poodstoupení ze situace dokázal otočit v sympatickou výhodu.
Rodinné drama se opět nekonalo…